Napadlo vás někdy, že francouzština je nejen jazykem diplomatů v mnoha organizacích (OSN, NATO, EU apod.), ale že z ní také vznikla velká část mezinárodních slov? Vždyť až skoro neuvěřitelných 70 % slov dnešní angličtiny má francouzský původ! Co jiného jste o ní ještě netušili?

Byť se francouzská vláda snaží podporovat šíření francouzštiny v zahraničí, je stále více vytlačována angličtinou. Důvodem je její složitá gramatika zahrnující mj. velký počet nepravidelných sloves a rozeznávající jeden přítomný, tři budoucí a šest časů minulých.

Francouzština a důvod, že nepapá

Francouzským jazykem, dříve nazývaným franština, se mluví v mnoha státech, hlavně ve Francii, Švýcarsku, Belgii, Kanadě a v řadě zemí Afriky. Má okolo 100 tisíců slov, nejdelší z nich je „anticonstitutionnellement“ (25 hlásek), což znamená „protiústavně“.

Ke psaní používá francouzština latinku s diakritickými znaménky, setkáme se i se spřežkovým pravopisem a se systémem přízvuků. Příznačná je pro ni silná fonetická redukce slova (koncové souhlásky se obvykle nevyslovují). Nebojte se, my vás tohle všechno hravě naučíme.

Historie francouzštiny

Počátky vývoje francouzského jazyka sahají do dob římského vojevůdce Julia Caesara. V letech 58 až 52 př. n. l. pronikl do Galie a jako úřední jazyk stanovil latinku (proto francouzština patří mezi románské jazyky). Vlastní jazyk Galů sice přežil, ale mluvilo se s ním více méně jen na venkově. Tuto tzv. romanizaci vnímáme dodnes. Příkladem budiž provensálské nářečí „provencal“, v jehož výslovnosti najdeme velkou podobnost s italštinou.

Za Karla Velikého se mluvilo jazykem „la langue romaine“, který se skládal z několika nářečí, nejednalo se tedy ještě o francouzštinu jako takovou. Z dob svárů jeho vnuků pochází Štrasburská přísaha, první písemná podoba staré francouzštiny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *